Čína, Čína

Noční pták a Kojot ve mně podnítili touhu sdělit názor. Jenže jsem místo sepisování svého postoje k Číně:

• četla Bodkinovu verzi Renčínova Labyrintu,
• hledala čistírnu,
• přemýšlela, jestli si nainstalovat Google Notebook,
• učila se japonská písmenka (už jich umím asi pět a zvládnu napsat "kafe" a "Coca-Cola", takže na nedostatek kofeinu bych v Japonsku nezemřela ani jako němá),
  
• kupovala Meltu a černou fixu,
• a četla jsem jsem si o překladatelích,
  

takže se budete muset spokojit s informací, že mi současné vedení Číny není nijak sympatické, protože kašle na lidská práva. To, že nějaký Číňan tvrdí, jak je všechno v pohodě, nepovažuji za moc věrohodné protože a) má tam rodinu, které nechce dělat zle, b) když v tom žije celý život, co asi tak může říct, c) koho asi tak nechají, aby mluvil s Evropany, co?

Na druhou stranu si kupuju čínské výrobky a ani se nezačervenám...nejvýš tak trochu. Jasně, mohla bych si sehnat trička z Bangladéše nebo Vietamu nebo si je ušít sama, protože časově by mi to vyšlo asi tak stejně. Včetně absolvování nějaké školy šití. A na roli látky není "made in" moc vidět. Jenže jsem pohodlná. Nejsem dost velká bojovnice na pídění se po ideologicky nezávadných výrobcích. A ušetřený čas a peníze radši proflákám a projím.

Na druhou stranu, nepřipadá mi v pořádku s ČLR kamarádit. A nevykládejte mi, že je jim to fuk a že jde jen o ekonomiku. Jinak by se na tu olympiádu přece vybodli.

Update: Pro olympionické přívržence dokládám aspoň diagram závěrečné ceremonie, aby jim to nebylo líto.

Úchylná

Při nákupu v samoobsluze jsem stála ve frontě za lehce odpudivým mladým mužem. A mé myšlenkové pochody plynuly: "Ten je nesympatickej...má mastný vlasy...zašlý oblečení...uhry...je divnej...jestlipak bloguje?"

Příznaky

"Stáří už je tady! To je hrůza. Poprvé mě pustil někdo sednout v MHD." Zamyšlená pauza. "No, možná je to tím, že jezdím jen na kole a autem."

(vlastní matka, nar. 1941)

Tak jako jazyk stále naráží na vylomený zub

Do háje. Už zase.

A v rozporu se svým vyznáním prohlašuji, že nalomenou třtinu nedolomit je pěkná sviňárna.

Hudební vložka

Japonským studentům - české lidovky!

V rámci průzkumu nalezeny značně odlišné verze "Ach, synku, synku" - jedna lepší než druhá. Nebo naopak? Či jinak?

Bohužel jsem nenašla svou oblíbenou politicky nekorektní "Ešte jsem se neoženil", dítka budou ochuzena. Musí vystačit s koledou od Anety a pár dalšími.

A Xindl X, ruský folk, francouzský pop a poutnické puchýře jsou jen a jen vaše, mí milí čtenářové.

Dobrá vůle nestačí

Chtěla jsem bojkotovat olympiádu. Totalitní režim, Tibet, Falun Gong, prodej těl na výstavy, znáte to.

Jenže čelím technickým problémům. Bez televize je dost těžké demonstrativně nezapnout přenos. Jak nečíst sportovní stránky novin bojkotujícím způsobem, když je nečtu ani normálně, jsem zatím nezjistila. Dokonce ani nemám nikoho, s kým bych se o tom mohla odmítnout bavit.

Je obtížné být zásadový.

Záchvat aktivity je pryč

Zanechal mě tu osiřelou s kupou rozdělaných věcí. Zmizel jako... (tady by to chtělo nějaké obzvlášť poetické přirovnání, na způsob "když podzim foukne do chmýří pampelišky" nejlépe)... hm, tak po eliminaci zcela nevhodných a nepoetických přirovnání se omezuji na prohlášení, že zmizel. Však on se zas objeví, já ho znám.

Hlavně, že mám do té doby co dělat :o)

Rovnoprávnost

Zajímavý náhled na potkaní problematiku přednesl kamarád Suřík, který pravil doslova: "Nechceš radši něco jako morčátka, něco víc holčičího ?...Přece jen, potkani jsou trochu pro rockery :o))"

Noo...nechci. A ani si kvůli tomu nepřebarvím svou béžovou koženou bundu na černo. Bude to můj příspěvek k boji za rovný přístup k posluchačům všech hudebních žánrů!

Přesuny

dokončeny. Knížky a jídlo tam, kde mají být, kecy tady.

Akce!

Díky záchvatu aktivity, který začal na konci minulého týdne a zatím vcelku trvá, jsem zahájila několik akcí.

Akce A: Pořídit policovou stěnu. Přes celou stěnu. Se zakomponovanou komodou a místem na potkaní klec, znělo zadání na aaapoptavky.cz. Po půldni úvah, jestli ta zmínka o kleci výrobce neodpudila, se mi ozval truhlář, co má doma potkany. Chachá!

Z toho vyplývá akce B: Pořídit potkany. Zatím jsem ve fázi hromadění informací a chystám se jako chudej král do boje. Zbývá proniknout mezi potkanáře a zjistit, jestli snesu, že po mně bude potkan močit, bobkovat a značkovat. No, nikdy jsem nebyla zastáncem zuřivé sterility a výchova pod heslem "dobrej sedlák sní za rok kolečko hnoje" taky udělala své.

Krom toho jsem poslední dny přicházela do bytu prodchnutého výpary z lakování (vodou ředitelný lak na dřevo, hlava po tom nebolí, ale ten odér...) a úporně se mi vybavoval prastarý vtip o chování prasete na koleji "...a co ten smrad?" "Si zvykne." Tak snad jo.

Akce C aneb jazykové vzdělání systémem "cestou do práce se naučím japonsky a cestou z práce francouzsky". Zatím vyrábím lístečky vhodné velikosti a v metru vypadám nejspíš jako magor. Ale furt lepší než nenaloženě čumět po cestujících.

Bože dej, ať mi to úsilí a snaha vydrží dostatečně dlouho.

(Edit: Bože, dej mi dostatek masa, ať mi to úsilí a snaha vydrží dostatečně dlouho. Přání se mají formulovat co nejjasněji.)

Není pojišťovák jako pojišťovák

Můj pojišťovací poradce je zároveň praktickým mágem. Brala jsem to s rezervou, dokud za mnou nedorazila s nějakými papíry jeho vyslankyně. Daly jsme si sraz ve sklepní restauraci, kde není signál. Při podepisování se objevila otázka, kterou bylo nutné konzultovat přímo s odborníkem. Beru mobil, vybíhám na ulici, konzultuji, záležitost vyřešena. Spokojeně se vracím do míst, kde mobily pouze uvolněně relaxují.

Dál probíráme s milou vyslankyní život, zvířátka, duchovno a vůbec. A po deseti minutách se ozývá zvonění. Že bych měla nastavenou upomínku s budíkem? Vytahuji telefon - na displeji krásné tři čárky a hovor od pojišťovacího mága. Ještě potřeboval něco dodat. Tak proč by mi nezavolal, že?

Prostě - někteří jsou si rovnější. I před signálem.

Ticho po pěšině

Rozhodně by bylo chybou předpokládat, že když sem dva měsíce nenapíšu, tak to znamená, že jsem se rozveselila, zoptimističtěla a nalezla nový smysl života. Naopak, určitou dobu jsem byla tak velká chudinka, že jsem to sem ani nenapsala!

Nejnovější zprávy z mého života:
1. pojistila jsem se na důchod,
2. pojistila jsem byt,
3. opět jsem si ověřila, že vegetariánství není nic pro mně. Já jedu na maso.
4. přestěhovala jsem skříň a vymalovala dvě zdi (ostatní to nepotřebovaly, přísahám)
5. usoudila jsem, že to nejlepší, co bych mohla udělat, je sto kliků,
6. ve světle bodů 3 až 5 začínám přemýšlet, jestli nejsem chlap.