Nojo,

vím, co jsem slibovala.

Už slibovat nebudu. Protože zkoumání Linuxu jsem nahradila sběrem dřeva, dohadováním o penězích a podobnými radostmi. A Doctorem Who. Nechtějte slyšet nic o DW, protože je to návykovější než heroin. A anime. Nechtějte slyšet nic o anime, protože chci utajit, že jsem ve své podstatě infantilní slépka.

PC zapnu, spustím na něm Skype, FF, OpenOffice, někdy v dobré náladě i MediaPlayer. Vše má víceméně instinktivní ovládání. Jsem tak líná, že dokonce nezjišťuji, jak se posouvají titulky! Prostě se to na něčem (MediaPlayer, VLC, Kaffeine) chytne. Když ne, tak nainstaluju ještě jeden přehrávač...a další... a pak se na to vykašlu a pustím si to ve Win v GOMu.

Vedle zvukovky se začíná hroutit i síťovka, takže nosné téma by bylo "chípající počítač žádný OS nezachrání". Jenže všechny funkční počítače jsou funkční stejně, ale hroutí se každý po svém.
Ovšem včera jsem povýšila Ubuntu na Lucid Lynx, tak si nejspíš nějaké to nastavování ještě užiju.