Trier a gravitace

Z filmů Larse von Triera jsem pravidelně odcházela podrážděná a s pocitem, že režisér dělá z diváků debily. Měla jsem se proto za nedostatečně intelektuální.Teď jsem se díky jeho projevu v Canes dozvěděla, že tak činí cíleně a ví se o tom. Jsem ráda, že si to nemyslím sama, a za nedostatečně intelektuální se považuji nadále.

Melancholii zřejmě neshlédnu, jednak se dokážu naštvat za vynaložení méně času a energie a jednak se obávám, že bych nedokázala ve vážném rozpoložení akceptovat úvodní scénu, což je dle Respektu  "výjev, v němž Kirsten Dunstová strnule hledí do kamery a kolem ní pomalu padají k zemi mrtví ptáci."

Já teda nevím, jestli srážka s kometou nějak nenarušila gravitační pole, ale za normálního stavu se prostě něco takového ignorovat a strnule hledět nedá. Jak rychle si Trier představuje, že padá mrtvý pták? Jestli vedle vás někdy spadla v lese šiška, tak víte, o čem mluvím. A pokud ti ptáci padají všude kolem, tak jí podle zákona pravděpodobnosti nějaký musí přistát na hlavě.

Na druhou stranu, jestli gravitační pole narušené je, tak budou asi potíže i s atmosférou a dalšími drobnostmi, takže Kirsten Dunstová je strnulá, protože je mrtvá. Ovšem to by zas měla spadnout tam, kam padají ti ptáci, ne?


Radši si pustím Skip Beat.