Dejte mi manuál a pohnu zeměkoulí

Mám Knihu! Pod trapnou záminkou, že jsem žádnou nedostala k Ježíšku (jen šperky a oděvy, já nešťastnice ubohá), jsem si zakoupila Praktickou příručku.
Nečekejte objektivní recenzi, protože s její pomocí se mi podařilo nainstalovat správný ovladač grafické karty, takže Doctor Who se mi již nejeví zeleně a přimět Skype, aby mě nejen poslouchal, ale přenášel můj hlas i osobě na druhé straně...to nebude drát...clusterů?
Na místě jsou tedy pouze nadšené výkřiky a spokojené mroukání. Navíc je knížka zjevně napsaná lidmi, zocelenými poskytovnáním rad v netových diskusích - přátelským tónem a trottelfest.
Přesně pro lamy jako já. A milovníky návodů jako já. Jenom...podívejte se na obsah. Vidíte na začátku to, co já? Chápu, že popsat na začátku instalaci vypadá logicky, ale proč o tom, že sami instalovat nemusíte, je zmínka až na straně 267?
Prudký nesouhlas ve mně vyvolalo tvrzení na straně 169, že "Po jisté době strávené prací s operačním systémem Ubuntu můžete zatoužit po přizpůsobení vzhledu či chování pracovního prostředí svým představám." Nesmysl. Po tom zatouží člověk okamžitě, když systém spustí. To se má zezačátku prodírat hvozdy neznámého operačního systému, když se mu tam navíc graficky nelíbí?
Ti, kteří si mezi čtením odskočili příručku koupit, můžou nalistovat onu str. 169. Jednak zjistí, že mluvím pravdu a jednak pod názvem "Zlepšujeme Ubuntu" (což ve mně napřed vyvolalo představu rad typu "přeprogramujte si OS snadno a rychle" a byla jsem odhodlaná celou kapitolu přeskočit, protože čtení popisu instalace mě vyčerpalo dostatečně) zjistíte, jak si můžete nastavit prostředí.
Protože jsem spoileroidní mrcha, tak vám to prozradím: Jakkoliv.
A v příštím postu budu jásat, jak hezky se to vedlo mně. Protože autoři zas nejsou tak lama-friendly, aby se takovým zásadním tématem zabývali v dostatečném rozsahu, pár poznámek na mě zbylo, aniž bych opisovala.