Kulturně opožděná

Film Venkovský učitel už asi viděli všichni, kdo ho vidět chtěli. Pokud se na něj chystáte a toužíte být překvapeni dějem, tak nečtěte dál. Já mám sklony všechno vykecat.

Film pojednává hlavně o tom, kde všude je Pavel Liška ochoten usnout. Doufám, že zobrazený venkov je pouze představa filmařů o venkovu nebo pečlivě vyhledaná enkláva, chráněná v ČR jako rarita. Jde-li o běžnou a převládající realitu, tak běda mně, ubohé!

Čím víc se snaží film syrově zapůsobit na city, tím víc vnímám technické detaily. Takže když Zuzana Bydžovská křepce vyskakovala z loďky, brblala jsem, že takhle by jí teda brzo uplavala. Možná jí fakt uplavala, protože při druhém vyskakování ji už vázala řetězem. A u nakládání sena jsem sténala "to přece musí jeden rovnat, ne to tam voba házet" a cítila jsem, jak mnou cloumají rurálně-technické geny zděděné z otcovské strany. Taky při telení jsem měla dojem, že se toho provazu spíš drželi, než by fakt tahali - ovšem oceňuji, že nejspíš nechtěli ublížit bučící tváři a taky tomu vůbec nerozumím.

O psychologické reálnosti ústřední scény mám pochybnosti, ale nemůžu vědět - třeba to tak chlapi fakt maj. I homosexuální. Pokud ne, tak měl coming out hlavního hrdiny znít: "Mami, já jsem nekrofil."

Jo, maminka chemikářka je výborná a krávy krásné, zejména ve scéně s krmením. Vůbec je to pěkný film. Jednotlivosti jsou výborně vystižené a krutě upřímné. Akorát mi to nějak nezapadalo do sebe. Jednotlivé části byly víc než celek.

(Text byl sepsán za účelem vyvolání dojmu, že jsem zcela kulturně neshnila. Opak je pravdou. Kdyby to nebylo zadara, tak tam vůbec nejdu.)