Ubuntu se vrací

spolu s mým počítačem a žvýká přitom eukalyptus.

Na začátku půlroční pauzy bylo PC předáno Opravdickému Ajťákovi. Časem jsem pochopila, že OA bude ve volném čase zvelebovat vlastní bydlení a ne cizí počítač (logické, nepostupovala bych jinak). Přesunula jsem PC k Linuxovému Guruovi, čímž jsem mu zajistila program na Silvestra a sobě Osudovou Koalu.

V bezlinuxovém mezidobí jsem rozvažovala, co světu dalšího sdělit o úžasnosti Ubuntu A poněkud pozapomněla, jaký střep je Punťa.

(To je tak, když se vás na něco zeptá odborník.
"Jak chceš pojmenovat počítač?"
"Co? Pojmenovat?"
"Jak chceš, aby se jmenoval?"
"Jmenoval? Jako třeba Punťa?"
Mimochodem, krávy ve velkochovech jména nemají, i když mi na průmyslovce tvrdila češtinářka opak. Proč počítače ano?)

Takže se nejspíš budete dozvídat, jak žít s Ubuntu, nepříliš kompatibilní zvukovkou, chcíplou DVD mechanikou a sluchátky lehce ohlodanými od potkanů.