Individuální frekvence

Někdo má deníček, někdo občasníček, u mně to vypadá zhruba na ročníček. Hlavně, aby se neprodloužila nožička.

Pokud někdo prahne po intimních podrobnostech, tak potkani žijou, já žiju, Ubuntu žije, Linuxový guru taky žije (aspoň přes net to tak vypadá). Další žijící osoby jsem zatím zatahovat nehodlám.

Abych to trochu rozvedla:

Když jsem sem nebyla schopná dávat pravidelně fotky potkanů v době, kdy to ještě byli roztomilí ťutínci (to znamená tak první čtyři měsíce života), tak s fotkama těch smraďochů vyžraných dospělých tu taky exhibovat nebudu. Ani nebudu hlásit, co všechno mi ještě nerozhryzali, abych to nezakřikla.

Díky Ubuntu jsem o sobě objevila krutou pravdu: stárnu a stávám se méně hravou a dovádivou. Už nemám potřebu zkoumat a umravňovat podivné chování počítače jen abych věděla, že to jde. Pokud chci něco rozchodit, hodnotím, jak moc to potřebuji. Ukazuje se, že toho zas tak moc nepotřebuji. Třeba internetovou televizi prakticky vůbec. Šetření energií je in.

Můj osobní Linuxový guru si v těchto dnech instaluje na svůj počítač Linux (aspoň to tvrdí). Mám z toho hezký pocit, že jako pokusná lama jsem se osvědčila.

Tak, ještě jeden post bude, a zas na nějakou dobu klid. Dokud mě zas nepřepadnou myšlenky tak hlubokomyslné, že se o ně budu muset podělit se širokou veřejností. A příště to už bude bez varování.