Knihomyší život

Friday, September 11, 2009

Z lamy debilem snadno a rychle

Ještě zcela nedávno jsem věřila, že "s internetem si nerozumím, protože jsem na to moc stará" je výmluva bez reálného opodstatnění. Teď si sypu popel na hlavu, protože jsem zřejmě vkročila do věku, kdy mě začaly dosud povolné systémy nenávidět a bojkotovat.

Začalo to přeinstalací pracovního počítače, která proběhla, když jsem byla na dovolené. Po návratu jsem zatoužila přečíst si firemní e-maily a byla jsem dotázána na heslo k poštovní schránce. Hrdinně jsem popřela, že bych kdy něco takového měla. I bylo mi vygenerováno (za cenu značného osobního nasazení zdatnějších pracovníků, neboť hlavní instalátor se se mnou na dovolené vystřídal). Pět písmen a tři číslice. Prosté, osvědčené, léta fungující. Teď bohužel nefungovalo. Po několika cyklech "změna hesla - pokus o zadání - pokus o zadání - pokus o zadání - a znovu" patrně zúčastnění pochopili, proč jsem to heslo neměla. Byli příliš zdvořilí, než aby mi to řekli do očí, ale stejně.

Večer jsem přišla domů a rozhodla se nainstalovat si do Ubuntu emulátor Windows. Po instalaci nešel spustit a Ubuntu se tvářilo velmi zamyšleně. I uvědomila jsem si, že nemám stažené aktualizace a klikla na aktualizační ikonku. Ubuntu se tvářilo stále více zamyšleněji. Jinou aktivitu nevykazovalo. Po pár desítkách minut jsem usoudila, že jediná cesta ke spáse vede přes IT Crowd aneb "zkoušeli jste to vypnout a zapnout". A přestalo mi fungovat přístupové heslo. Jediné, co jsem z PC vydolovala, byla zpráva, že nejsem tak blbá, že bych zapomněla heslo, ale tak blbá, že jsem sekvencí vhodně načasovaných činností porušila soubor, ve kterém je heslo uloženo. Chabá útěcha.

Mezikrokem bylo zapomenutí hesla k ekonomické databázi. Kupodivu mi neposlali nové s komentářem "vidíš, mělas poznámky k fungování našeho úžasného systému a teď zapomeneš heslo". Asi mají přísnou firemní policy.

Pak jsem změnila heslo firemní datové schránky. Divíte se, když Česká pošta výchozí hesla místo náhodného generování nejspíš opisuje z komixů? #?@**#
Aštar Šeran by ze mně asi radost neměl, ale začínám toužit po implantovaném čipu - číslo bestie sem, číslo bestie tam. Protože zaregistrovat si otisk palce, stoprocentně si ho další den uříznu.

Labels:

3 Comments:

  • At September 11, 2009 at 11:17 PM , Anonymous Wu said...

    My, co máme desítky až stovky hesel, pochopitelně každé jiné a pokud možno složené z náhodných písmen a čísel, si pamatujeme pouze dvě. Jedno do windows a druhé k tomuhle programu: http://keepass.info/

     
  • At September 14, 2009 at 10:47 PM , Blogger Knihomyš said...

    Díky, Wu, vyzkouším. Ovšem já si ty hesla píšu (i když jen do tabulky). Potíž je v tom, že blbě... Což ovšem neznamená, že bych ta použitelná nemohla mít hezky uspořádaná!

     
  • At October 23, 2009 at 11:03 AM , Anonymous fousek said...

    No to mi povidej. Nejlepsi jsou hesla nekam, kam clovek potrebuje jednou za pul roku.

     

Post a Comment

Subscribe to Post Comments [Atom]

<< Home